Border collie Mintaka

Je čas podzimu a máme zde poslední trialy v Čechách. To jsme si nechtěli nechat ujít a tak byl plán jet směr Podkost, kde se konaly závody. V sobotu ráno jsme vyrazili ve složení já, Wiky, Zuzka a šest psů. Cesta utíkala slušně. Jediný místo, kde byl sníh a mlha byla Česká Sibiř, ale i to jsme zvládli. Chvilku po osmé ranní jsme dorazili do cíle. Nikdo nikde nebyl a to nám bylo řečeno, že Zuzka dělá veterinární přejímku. Tak tam měla být na osmou hodinu. Po vytelefonování a zjištění situace, jsme se rozjeli na camp kde jsme měli přespat. Vyzvedli jsme si klíč a nechali rozehřát chatku. Vrátili jsme se zpátky na Podkost. Po deváté se začali sjíždět lidi a mohlo se začít vlohami. Poté byla možnost vidět jedno HWT v tradičním stylu v podání slečny s šeltií. Následovala odpolední přestávka a pak bylo školení. Wiky si tady vzal na školení Devie a tak jsme mohla s Mírou prokonzultovat různé věci o výcviku. Po skončení sobotního pasení se udělalo sezení v hospůdce na campu. Posezení bylo hodně usměvavé a tak jsme ráno někteří pocíťovali napnutou bránici od smíchu. V neděli se měly uskutečnit trialy jedničkové i dvojkové pro borderky a ostatní plemena. Začínalo se dvojkovým trialem pro borderky. Zde jsem měla premiéru já s Herbie. Moje nervozita by se dala zase krájet. O svém výkonu radši nebudu psát, moc se nám to nepovedlo. Dost mě dostalo i to, že nebyly vidět ovce ze startu a to se jen tak u nás nevidí. Uvidíme příští rok, jak nám to půjde. Po dvojkách následoval jedničkový trial. Zde startoval Wiky s Cory. Ti dva si to užili a tak zaběhli velice hezký trial a bylo z toho druhé místo. Po borderkách nastoupili psovodi s ostatním plemeny, jako je bearded collie, welsh corgi do tradičního stylu. Trať byla velice zajímavá a tak bylo na co koukat. Po skončení akce jsme ještě zajeli na obědo večeři a hurá domu. Již nyní se těšíme až bude nová sezona. Teď budeme jen odpočívat a nabírat síly na příští rok.

Letošní rok se Mistrovství České republiky v ovládání ovcí pomocí ovčáckých psů pořádalo v Libhošti v polovině září. Tento rok byly i trialy v nižších třídách a tak jsme přihlásili naše holky do jedničkového trialu. Tentokrát závodila Cory s páníčkem Wikym a Herbie se mnou. Po ranní prezenci byl program následující. Začínalo se HWT a pak následoval jedničkový trial. Po losování, kde jsme si vytáhli jedničku a dvojku pokračoval výkladem. Všem nám bylo vysvětleno jak se trasa půjde. První startoval Wiky a já jsem se radši s Corynkou nepomazlila. Nechtělo se mi jí totiž rozptylovat. Mezitím jsem si došla pro Herbie. Když jsem se šla koukat jak jim to jde ještě nebyli odstartovaný. Pomocníci přiváděli ovce na start, ale více to připomínala šití, ovečky totiž chodily z jedné strany na druhou. Ani se jim nezdařilo postavit ovce v klidu ke kolíku a rovnou běžely dolu. A tak Wiky poslal Corku, když na něj bylo voláno ať ji pošle. Nebyl to ideálně rozběhlý trial a je hodně znát jak se vodí ovce na start. Naštěstí vše ukočírovali a měli za sebou dokončený běh. Po nich jsem nastoupila s Herbie. Stavěči ovcí udělali zase menší chybičku a to, když viděli psa běžet pro ovce tak začali od nich odcházet a ovce šly k nim a tak se trochu vyhnuli z línie. Naštěstí to Herbie zvládla a celé stádačko dostala do linie zpátky a tak ovce prošly přiváděcí brankou. Odvádění bylo dobré a po něm jsme měly menší kolizi. Nerovnost terénu a různé vlny udělaly své: Herbie totiž neslyšela povely. Naštěstí vše se ukočírovalo a trial jsme došly. Poté jsme sledovali společně jak si vedou ostatní závodníci. Dost mě překvapilo, že několik psů běží napřímo proti ovcím. Asi rádi hrají kulečník. Přibližně v půlce závodu jsem šla pomoct zavádět ovce na start, o což nás žádali pořadatelé při briefingu. Po doběhnutí jedničkového trialu byla přestávka a pak se běžel dvojkový. Zde jsme mohli vidět hezké výkony. Někteří se mohli kvalifikovat do nedělního závodu o mistra ČR v trialu 3. Navečír byly vyhlášeny výsledky z jedničkového závodu. Ze čtrnácti startujících doběhlo jen šest a z toho čtyři měli víc jak 60 bodů ze 100. Do šestice jsme se dostali oba dva s našima holkama. Cory s páníčkem vyběhala čtvrté místo a já s Herbie druhé. Po předání cen se večer rozjela zábava s hudbou. My jsme v partě seděli u kantýny a povídali. Kolem půlnoci bylo hajdy na kutě. V neděli ráno kolem šesté byl budíček od Míry Košků. Je pravda, že nás na to upozornil. Tak jsme to využili a vyvenčili smečky. V osm hodin přijeli z kantýny a tak byla ranní káva. V půl desáté se ještě běžel dvojkový trial a po něm se šel mistrovský. Zde startovalo jen pět teamů. Michal Jindra s Meggí si vybral smolný los a tak nedokončil. Šlo o to, že zásobní košár s ovcemi byl níž než startovní kolík pro ovce. Mršky jedny se rozhodly, že se do něj vrátí a s tím už se nedalo nic udělat. Míra startoval s Jill a ti skončili na timu při rozdělování. Poté startoval s Nickem. Zde kluci předvedli nádherné rozdělení označených ovcí. Kluci si toho mistra zasloužili. Po vyhlášení výsledků a rozdání cen, nastalo loučení. Již jsem zvědavá na příští rok.

Sláva nazdar výletu ..... my by jsme měli zpívat akcičce. Jak začíná jedna pochodová písnička ze základní školy. A co, že to mělo být za akci? Společně s rodinou Vejčíků jsme pořádali na jejich farmě v Dlouhé Stropnici pasení oveček pomocí ovčáckých psů.

Asi začnu od samého začátku. Termín akce byl již domluven z loňského roku. Otázka byla koho pozvat a nechat posoudit naše snažení se psy. Oslovili jsme několik zahraničních rozhodčích. Byla i vnuknuta myšlenka a to pozvat Ellen a Serge Van der Zweepovi. Serge zde byl přibližně před deseti a tak jsme jim zkusili napsat. Netrpělivě byla očekávána jejich odpověď, zda budou mít tento termín volný. A co přišlo za odpověď. Samozřejmě kladná, tak se zařizovalo, e-mailovalo, aby vše bylo v naprostém pořádku.

Přihlášky k nám pomalu chodily. Někteří závodníci to nenechali náhodě a radši se přihlásili už v dubnu. Vždyť si nechtěli nechat ujít pískání Mistra světa. No, ale jak to bývá zvykem po uzávěrce vždy nějaké dohlašování teamů přibylo, proto jsme udělali i druhou uzávěrku. Určený limit ovcí byl v pořádku a věřili jsme ve zvládnutí organizace. A tak jsme měli nahlášených 36 teamů. Ti kteří se hlásili i po druhé uzávěrce měli smůlu.

Blížil se nám termín akce, krůček po krůčku se vkrádala i nervozita. Zda je vše připravené a zařízené. To jsme měli zjistit v nejbližších dnech. Přišel den "D" a to byl čtvrtek, kdy měli přiletět do Prahy Ellen a Serge. Protože ještě bylo co dělat, měli jsme pro ně zařízený odvoz. Jejich přílet se opozdil a ještě k tomu kolony z Prahy, proto dorazili až v půl desáté do Stropnice. Po večeři se šlo hajdy na kutě, aby jsme byli čerství na páteční školení.

V pátek ráno se probrala teorie a zjišťovalo se trápení každého psovoda se svým psem. My jsme zatím připravovali košáry. No plán byl vysvětlen kde jak mají stát a pak se vše změnilo po teorii a muselo se najednou vše měnit. Příprava oveček do košárů byla složitější, ale nakonec se zdařila. Teamy byli rozděleny na dvě party. Hurá na praxi, počasí nám moc nepřálo, skoro celý den pršelo až na pár chvilek. Popisovat metodu nebudu, protože by se mi to těžko psalo. Každý team se s tím popral různě. S Herbie jsem si to také zkusila a snad nám to v něčem pomůže i s ostatními holkami. Den se pomalu chýlil ke konci a přišla řada na přípravu trialu, který se stavěl na louce. Pak domluva jaké půjdou ovce a kdy se budou třídit.

V sobotu ráno jsme měli časový skluz, protože se čekalo na pár závodníků. Naštěstí jsme vše stíhali. Začínali jsme nejvyšší třídou a bylo na co koukat. Někteří závodníci neustáli ovečky, ony totiž byly potvory vzdorovité. Já jsem s Herbie byla u zavádění ovcí po doběhu, kde jsme ovce převáděly na vedlejší louku kde na ně neviděly ostatní ovce. To jsme dělaly celý den, než přišli na řadu jedničkový závodníci a mezi nimi jsme byly i my. S Herbie jsme startovaly jako třetí. Došla jsem ke startovnímu kolíku a pomalu se koncentrovala na Herbie běh. Po postavení ovcí,byl dán povel pro vyběhnutí. Outrun i lift byl proveden za plný počet bodů. Fetch byl pro nás proklatí. Zde jsme se zasekly a vypršel nám stanovený čas na trial. Ovečky nechtěly spolupracovat a šly i proti Herbie. Asi jim zarostly nožičky do země a nic s nimi nehnulo. Když bylo vysloveno time a pohnula se správným směrem tak se ty bečivky konečně hnuly. Bylo mi vysvětleno, kde jsem udělala chybu a že jsem mohla naší holce víc pomoci. No jo no, holt se člověk musí stále učit a taky víc se ptát při vysvětlování jak se poběží trial. Sobotní běhy byly doběhnuty a tak večerní posezení v hospůdce s večeří bylo velice příjemné. Ale nic se nemá přehánět a čekala nás neděle, takže zase ta postýlka lákala.

V neděli ráno se taktéž startovalo trojkami, jen jich bylo míň. A proč? Ovečky byly tím problémem, protože jsou vzdorovitější a někteří závodníci měli startovat za tři týdny na Continentalu. Tento den jsem vzala všechny naše holky, aby mi pomohly při zavádění oveček a také pomoc Herbie, která byla dost v sobotu unavená. Vše šlo jako na drátkách, ani jsme se nenadáli a byl běh jedničkových teamů. Tentokrát bylo překvapením, že se šlo na outrun, který měli dvojkový psi. Což znamenalo cca dvě stě metrů, zde bylo dovoleno jít psu pomoct. A tak jsem to využila i když Herbie bylo zcela jedno jestli běží daleko či blízko. Tento trial jsme prošly s bodovým ohodnocením - 67 bodů. Dokonce máme i z tohoto dne >>> video <<< od Paslerů a moc jim za to děkuji. Po doběhnutí všech závodníků bylo vyhlášení. Zde se dělal součet z obou dnů. Vše dobře dopadlo, ovečky si určitě oddechly a my to musíme rozmyslet jestli se bude pořádat příští rok další akce. Pokud ano tak je určitě co zlepšovat. V pondělí jsme odvezli Serge a Ellen na letiště.

Byl páteční večer a my jsme se vydali na cestu směr Rakousy u Turnova na farmu rodiny Lánikových. Zde se o víkendu pořádal farmářský trial ve třídách 1 a 2. Naše tři holky jsme přihlásili do třídy jedna. Ráno v sobotu nám bylo vysvětleno, jak se půjde trať a hurá na start. V trialu byly dvě překážky, které nejsou tak časté a to trychtýř a maltézský kříž. První jsme šly já s Herbie. Byla jsem dost nervózní, ale nebylo to tak hrozné jako v Rakousku. Vyslala jsem jí pro ovečky. Holka jedna se rozhodla běžet moc blízko, ale nepočítala s ovcemi, které potřebují větší vzdálenost. Tak se rozdělily na dvě party. No nakonec je dala dohromady, ale já jsem se rozhodla to nechat a zvedla jsem ruku na ukončení úlohy. Ano měly jsme dost času na to, abychom to prošly, ale mě se to nelíbilo. Další naše hvězdička byla Cory, opět se mnou. S Corynkou to bylo o něco lepší. Přivedené ovce jsme pomalu odváděly na první branku, pak vrátit a pokračovat směr trychtýř. Zde jsme se zasekly. Šlo o to, že musela aspoň jedna ovce projít překážkou. To se nám opravdu nedařilo a protože bez toho se nesmělo pokračovat, rozhodla jsem se odstoupit. Poslední kdo šel z naší výpravy byl Wiky a Flockie. Po pauze, kdy musela být Flockie v klidu kvůli zranění nohy, šli bez velkého tréninku. No a tak byl temperament naší holčičky těžko ukočírovatelný. Po lehkém trápení se Wiky rozhodl ukončit. Byl i strach z toho, jak se bude jevit noha po větší zátěži, ale ta byla ok. Holky měly své za sebou a tak mohly v klidu odpočívat. Po obědě se pokračovalo v trialech druhého stupně. Bylo na co koukat a tím se taky přiučit. Po skončení byl čas i na vyplavení holek v Jizeře. Jenže když vyšly ven z vody koukám, že Flockie kulhá. Ona snad na to má štěstí. Nechtěli jsme nic riskovat a radši jsme ji odhlásili. No, ale to by nebylo, aby nebyla vymyšlena blbůstka. Ten den Wiky s Alicí Lániků a její blonďák Čudla založili s.r.o. Takže druhý den startoval Čudla s paničkou s tím, že se jejich body přičtou k Floččiným. Večer po závoděni jsme se sešli u ohně. Něco snědli, někteří i popili a i na kytaru došlo. Ráno byl start posunut na dřívější čas a začínalo se dvojkovým trialem. Pořadí startujících bylo stejný jako v sobotu. Po přestávce jsme šly s Herbie na start. Byla jsem o něco klidnější než den předtím. Ovečky byly připraveny na startu a tak hurá do boje. Vyběhnutí pro ovečky mě málem posadilo na zadek. Ona si po předešlém dni dala pozor a tak je v klidu vyzvedla a přivedla, vedla jsem ji jen minimálně. Pokračovaly jsme dál v trialu první věcí a to odháněním a poté směr trychtýř. V neděli se šlo tak, že pokud se dostanou ovce za línie překážky, tak se pokračuje dál. Nám ovečky trychtýřem prošly. Další krok byl maltézský kříž, který jsme šly jako premiéru. Je to docela fuška provést tak, jak se má. Předposlední prvek byla stabilizace stádečka a rovnou zahnat do košáru. To byla radost z hezkého trailu. Každý účastník poté vyhnal ovečky z košáru a převedl na druhou louku. Předposlední byla Cory a já. Outrun byl hezčí než předešlý den a taktéž se jí zdařilo přivést stádečko. Průběh celého trialu byl podobný jako s její dcerou Herbie, jen na pár chybiček. Prostě se musíme s holkami vychodit a nasbírat zkušenosti. Po Alici a Čudlovi do hodiny proběhlo vyhlášení. Herbie byla čtvrtá, Cory šestá a Flockie s Čudlou sedmí. Každý team dostal památnou medaili a pár dobrot pro psy a kostku soli pro ovečky. Tato akce byla velice dobře udělaná, dostatek ovcí a krásné zázemí s okolím. Vůbec se nám nechtělo jet domů. Příští rok na shledanou.

První víkend v červenci jsme vyrazili na naše první závody v zahraničí. V brzkých ranních hodinách jsme vyrazili. Směr naší výpravy do Rakouska byl Kenttenreith. Cesta nám ubíhala dobře až na jednu uzavírku cesty cca 50 km před cílem. Toto nás trochu vyvedlo z míry,že v Rakousku moc neznačí objížďky a člověk si musí najít cestu sám. V Kettenreithu už jsme jednou byli, shlédli jsme zde loňské mistrovství Rakouska a tak jsme to bez problémů našli. Po zaparkování jsme šli na prezentaci, kde bylo zjištěno, že všechny fenky jsou napsány na jednoho psovoda a ještě na oba dva dny. Vše jsme uvedli na pravou míru a mohli jsme koukat na ostatní závodníky. Startovalo se od trojek. Trojkový i dvojkový trialy se zvládnuly do oběda. Po obědě přišly na řadu jedničky, kde jsme startovali s našimi holkami. Bylo nám vysvětleno jak se trial půjde a již v této chvíli jsem byla hodně nervózní a nedalo se to ovlivnit.Viděli jsme hezký trial v podání Marion a po ní jsem nastoupila s Cory.Došly jsme ke startovnímu kolíku a vyčkaly na signál, že jsou ovce na svém místě. Poslala jsem Cory pro ovce na come by. Cory ovce vyzvedla a přivedla je ke startu, kde měla ovce kolem mne obvést a tlačit je na první bránu. Zde jsem udělala chybu jako psovod. Cory dostala příkaz lie down,ale nevystihla jsem moment, že se chtějí ovce dostat k ostatním do záložního košáru, který byl mimo parkur. Jakmile se ovce dostaly mimo, Corku jsem odpískla a odstoupila. Trochu na to všichni koukali a pak mi bylo jasný proč. Ostatní závodníci totiž se snažili ovce vrátit zpátky na trasu, některým se to povedlo, ale většinou to vzdali, mnohým se stalo osudné stejné místo jako Cory. V prostředku pole jsem šla s Herbie. Nervozita byla o to horší, že se to nezdařilo dokončit s Cory. Herbie jsem poslala na away. Celé závodní pole, kromě tří závodníků posílali na come by. Herbie vyzvedla ovce o přivedla je průchozí brankou, obvedla je kolem mne a vedla je na první bránu. Zde jsem ji více přetočila a tak se netrefila do té správné. Měla jsem strach, aby se nestal stejný karambol, jako u Corči. Tak jsme pokračovaly na další branku a to taktéž odváděním jen psem a psovod za ním. Tato branka se nám podařila bez nějakých kolizí. Odtud je Herbie přivedla do sheedu (rozdělovací kruh, či balanc). Zde bylo určeno uklidnění stáda a poté zavedení ovcí do závodního košáru. Již to vypadalo slibně, ale Herbie při zavádění do košáru udělala chybu a ovce uhnuly mimo něj a oběhly ho. Dala jsem se znovu do dalšího pokusu, ale chyba se zase vloudila a tak jsem se rozhodla, že toho nechám. Opravdu, nervy jsem nechala asi v Čechách a tak nemělo smysl pokračovat. Poslední z naší výpravy šel Wiky s Flockie. I zde se moc nedařilo. Vše skončilo jako u Cory ve stejném místě a taktéž ukončil trial. Začátek závodění v zahraničí nebyl úspěšný, ale byli jsme pochváleni od rozhodčího, že jsme korektní k ovcím a psům. Tento den jsme završili velice hezky při cestě domů. To se jen tak nestane. Na tomto výletě byli s námi Wikyho sestra a otec. Ve Spitu jsme chtěli odbočit směr Zwettl, ale to se nedalo. Byla tam totiž uzavírka po záplavách. Myslela jsem, že si trochu pomůžeme vyjetím o pár ulic výše než byl Dunaj. No jo a zase uzavírka kde stál policista. Postavila jsem auto za odstavený policejní vůz. Wiky a Pavla se šli optat policisty, kterou cestou se máme tedy vydat. Vše jim vysvětlil a tak se vraceli k autu. Ale Pavla se asi rozhodla, že si vezme policejní auto a začala do něj nastupovat. Všichni jsme v úžasu sledovali, ale Wiky byl pohotový a zavolal ji, že tam teda ne. I policista na to s údivem koukal. Otočila jsem auto a ještě pozdrav a tradá domů přes Krems.

fotogalerie

Poslední víkend v květnu se již poněkolikáté pořádá akce pasení na Podkosti. Tuto akci jsme měli v kalendáři již dlouhou dobu zaznamenanou a moc jsme se na ni těšili. V jedné chvíli to vypadalo, že to nestihneme kvůli malým holkám, které měly jet do světa ke svým páníčkům. Ale páníčkům to nedalo, chtěli mít prodloužený víkend se svými štěněčími ratolestmi a tak jsme mohli v klidu v sobotu ráno vyrazit na výlet. Za námi v druhém voze se vydali Nikol a Tomáš s Denym. Chtěli vidět, jak pasou ostatní psi a rovnou vyzkoušet Denyho na jiných ovečkách. Cestou jsme ještě přibrali Zuzku s Fixí a Týnkou. A hurá směr cíl naší cesty. Dopoledne jsme viděli vlohy border collií, australských ovčáků a beaucerona. Po obědě byl vyhlášen HWT (Herding working test), do kterého jsme nastoupili s Cory, Flo a Herbie. Devie dělala tento víkend jen maskota. První šla Herbie, se kterou jsme získaly známku very good, Cory získala nejvyšší známku a to excellent. Flockie s páníčkem dostala známku sufficient (postačující). Okolnosti se pozměnily a nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme do neděle a zkusíme složit trial 1 podle nových řádů. Po zařízení ubytování a dalších věcí,nám vyšel čas i na večerní posezení. Druhý den ráno se začínalo s IHT. Startovalo celkem osm týmů. Corynka byla třetí, Herbie měla shodné bodové ohodnocení jako fenka z Polska a tak se dělila o čtvrté a páté místo a Flockie doběhla předposlední. Je vidět, že Flockie a páníček se musí vyběhat, ale i Cory a Herbie. Snad díky novým pravidlům, se u nás rozběhne i závodění v tomto odvětví a nebude to jen o tom udělat zkoušku a dál nepokračovat. Jinak všechny holky mohou startovat v září na Mistrovství republiky ve své třídě, které byly přidány od letošního roku k těmto závodům. Všechny nové řády naleznete na www.paseni.unas.cz v dokumentech a fotky z akce naleznete na http://paseni.rajce.idnes.cz/Podkost_30-31._5._09/.